Autorův úvod k "Třem rozhovorům"
Je zlo pouze přirozeným nedostatkem – nedokonalostí, která sama od sebe mizí s rostoucím dobrem – nebo je to skutečná síla, která ovládá náš svět sváděním, takže k úspěšnému boji s ní je zapotřebí opory v jiném řádu bytí? Tuto zásadní otázku lze jasně zkoumat a vyřešit pouze v rámci komplexního metafyzického systému. Když jsem se touto otázkou začal zabývat pro ty, kteří jsou schopni a nakloněni filozofické kontemplaci,1 stále jsem si živě uvědomoval, jak zásadní je otázka zla pro každého.
1 Úvod k této práci jsem publikoval v prvních třech kapitolách Teoretické Filozofie ("Problémy filozofie a psychologie", 1897, 1898 a 1899 1-1-.) [Toto se týká nedokončeného díla Vl. Solovjova o "teoretické filozofii" – pozn. red.].
Asi před dvěma lety ve mně vzbudila zvláštní změna v duševním rozpoložení, o které se zde není nutno rozepisovat, silnou a vytrvalou touhu jasně a veřejně přístupným způsobem osvětlit ty hlavní aspekty otázky zla, kterými je třeba se zabývat za všech okolností. Dlouho jsem nemohl naleznout vhodnou formu k naplnění svého plánu. Ale na jaře roku 1899 v zahraničí byl během několika dní zhotoven první dialog na toto téma. Poté, po návratu do Ruska, byly napsány další dva dialogy.
Tato slovní forma se sama o sobě jevila jako nejjednodušší vyjádření toho, co jsem chtěl říct. Tato forma nenucené světské konverzace již jasně naznačuje, že zde není třeba hledat ani vědecký, ani filozofický výzkum, ani náboženské kázání. Můj úkol je zde spíše apologetický a polemický: Chtěl jsem, jak jen to bylo možné, jasně odhalit zásadní aspekty křesťanské pravdy spojené s otázkou zla, které jsou z různých stran zastíněny mlhou, zejména v poslední době.
Před mnoha lety jsem se dočetl o novém náboženství, které vzniklo někde ve východních provinciích Ruska. Toto náboženství, jehož stoupenci se nazývali díromodlaři neboli modlitebníci díry[2], spočívalo v tom, že tito lidé vyvrtali v nějakém tmavém rohu zdi chalupy díru střední velikosti, přiložili k ní ústa a vytrvale stále opakovali: "Má chalupo, má díro, spas mě!"
2 Jedna z mála náboženských sekt v Rusku v 19. století. Podle encyklopedického slovníku Brockhaus a Efron byli Ďuraři objeveni "v Bijské oblasti", kde "na některých ístech tvoří schizmatici 2/3 celkové populace" (Petrohrad, 1900. Sv. 57. 0. 329).
Zdá se, že nikdy předtím nedosáhl žádný objekt uctívání tak extrémního stupně zjednodušení. Pokud však byla proměna obyčejné selské chalupy a prosté díry vytvořené v její zdi lidskýma rukama zjevně chybná, pak je třeba říci, že tato chyba byla pravdivá. Tito lidé byli sice divoce šílení, ale nikoho neobelhávali: chalupu nazývali chalupou a díru ve zdi nazývali právem děrou.
Brzo na to ale prodělalo díromodlařské náboženství vývoj a podlehlo „transformaci“. Ve své nové podobě si zachovalo původní slabost náboženského myšlení, úzkost filozofických zájmů, a původní hranolovitý realizmus. Zato ztratilo svou dřívější pravdivost: chalupa nyní dostala jméno „království Boží na zemi“ a díra se začala nazývat „novým evangeliem“. O co hůř, rozdíl mezi tímto vymyšleným evangeliem a evangeliem skutečným se vyjevil jako přesně ten samý jako mezi dírou vyvrtanou v kládě a celým, živým stromem. Tento zásadní rozdíl se noví evangelisté snažili ze všech sil zamlčet a promlčet.
|
Rozpracovaný projekt |